„JEDINEČNÝ SPA A WELLNESS HOTEL
s výjimečnými možnostmi odpočinku.“

CS DE EN


‹
›

Historie sopky Komorní hůrka

Komorní hůrku naleznete v Chebské pánvi. V rovinatém, téměř nezalesněném terénu se podobá jen mírné vyvýšenině. Oproti okolnímu povrchu se opravdu netyčí do horentní výšky, má 503 metrů nad mořem. Karlovarský kraj, zvláště pak Chebsko se může pyšnit touhle nejmladší sopkou na našem území. Naposledy činná byla podle odhadů vědců na konci třetihor, tedy před 80.000 lety. Bát se jí tedy snad už nemusíme. Doznívající vulkanickou činnost zde připomíná jen oxid uhličitý v podobě mofet neboli probublávajících plynů na zlomových liniích, což je podobný jev pozůstatků sopečné činnosti stejně tak, jako existence minerálních pramenů.

Historie, pověsti a legendy

O této již nečinné sopce jich je hned několik. Jedna z nich mluví o zakletých duších. Jak jinak si lidé v dřívějších dobách měli vysvětlit stoupající jedovaté plyny a páry. Mluvili mezi sebou nevraživosti tamějších zlých duchů.

Daleko na severu žil mocný trpasličí král se svým národem a zahříval zemi, aby nebyla tak nehostinná. Své tři syny vyslal do světa a poručil jim, aby rovněž udržovali oheň a ohřívali zemi. Ti se usadili v Císařském lese (dnešní Slavkovský les). Nejstarší z nich si vybral hluboké údolí a že byl pečlivý topil přesně tak, jak bylo zapotřebí. V místě, kde topil vytryskly horké prameny a daly základ Karlovým Varům. Prostřední se usadil v méně hlubokém údolí, byl liknavý a topil málo. Prameny, které vytryskly v místě, kde sídlil, byly studené a daly základ Mariánským Lázním. Nejmladší byl prudký a vznětlivý. Přetopil tak, že vybuchla a spodní voda udusila ohně. Místem výbuchu byla Komorní hůrka a na místě, kde vbytryskly studené prameny, jsou Františkovy Lázně.

Tyto pověsti vyrůstají na základě pravdivých informací. Víme totiž, že Komorní hůrka opravdu vznikla vulkanickou činností. Dříve sloužila Komorní hůrka jako lom pro těžbu přírodní strusky a tím se ukázal zřetelný profil sopky. Dalším důkazem sopečné činnosti je čedičová hornina z lávy na jihozápadních svazích hory. Pokud se budete po Komorní hůrce procházet, tak se nenechte zmást. Možná se totiž dostanete na cestu, která vede kolem lomu. Nejedná se tedy o žádný kráter. Tahle díra vyhloubená člověkem je hluboká 15 metrů a měří 160 metrů.

V době kdy navštěvoval Komorní hůrku J. W. Goethe byl veden houževnatý vědecký spor mezi dvěma skupinami vědců-geologů „neptunistů“ a „plutonistitů“. Neptunistické učení vykládalo vznik hornin usazením z vody (Neptun – římský bůh vodstva) a příčinu sopečné činnosti spatřovali ve vyhoření podzemních uhelných slojí. Naproti tomu plutonisté (Pluto – římský bůh podsvětí, pekla), vycházející z učení o žhavém jádru Země, vysvětlovali vznik sopek erupcemi žhavých tekutých látek, vytlačovaných sopečnými jícny z nitra na povrch země.

Jedna z postranních chodeb, které napomohly k rozřešení sporu, vyústila dosti příkrým stoupáním na jižním úpatí Komorní hůrky. U jejího ústí dal v roce 1837 hrabě Kašpar za Šternberka, spoluzakladatel Národního muzea v Praze a mecenáš české národní vědy v době národního obrození, zřídit empírový žulový portál s nápisem : „DEN NATURFREUNDEN GEWIDMET von G. K. STERNBERG MDCCCXXXVII“ (Přátelům přírody věnoval hrabě Kašpar Šternberk – 1837).

A právě v tomto sporu sehrála Komorní hůrka důležitou roli a upoutala tehdy na sebe pozornost vědců. Stala se světoznámou v geologické literatuře naší i v zahraničí. Největší zásluhu na tom má J. W. Goethe, který od roku 1806 každoročně navštěvoval západočeské lázně. V roce 1808 navštívil Františkovy Lázně i Komorní hůrku a popsal ji v jednom ze svých článků. V létě 1822 uskutečnil historickou schůzku - spolu s hrabětem Kašparem Šternberkem se tu sešel také se švédským chemikem Berzeliem, karlovarským doktorem Pohlem a chebským policejním radou Grünerem. Aby vyřešili s konečnou platností svůj spor navrhli Goethe a Berzelius hraběti Šternberkovi, aby financoval proražení chodby do nitra Komorní hůrky. Tím se mělo zjistit, zda je uvnitř vyhořelá uhelná sloj, jejím žárem došlo k výbuchu, jak tvrdili neptunisté nebo zda je to kompaktní hmota ztuhlé lávy, jak tvrdili plutonisté.

Hrabě Šternberk s návrhem souhlasil, ale k hloubení došlo až po Goethově smrti v roce 1834. Raženými štolami se podařilo najít polohu sopečného sopouchu (sopečného kráteru, vyplněného ztuhlou lávou). Tím definitivně určen sopečný původ Komorní hůrky a mnohaletý vědecký spor skončil vítězstvím plutonistů.

Johann Wolfgang von Goethe

Johann Wolfgang von Goethe

1749 – 1832
Více informací

Jöns Jacob Berzelius

Jöns Jacob Berzelius

1779 – 1848
Více informací

Kašpar Maria hrabě ze Šternberka

Kašpar Šternberk

1761 – 1838
Více informací




Františkovy Lázně

Návštěvníkům slouží pro pěkné kůry a koupele řada léčivých pramenů, z nichž jsou Františkův, Luisin, Solný, Luční, Glauberův a železný. Od založení Františkových Lázní je město navštěvováno významnými osobnostmi veřejného a kulturního života. Byli to po svém zakladateli Františku I. jeho dcera Marie Luisa, básník a badatel J. W. Goethe, který také zkoumal nejmladší sopku - Komorní hůrku nacházející se nedaleko.



Své stopy zde zanechali i Ludwig van Bethoven, Arthur Schopenhauer, Johan Straus, Jan Neruda a Božena Němcová. Kulturní tradice má již od počátku dlouhou tradici, brzy bylo vybudováno divadlo, otevřeno muzeum a společenská centra. I dnes mají lázně před sebou veliký rozkvět, mění se k lepšímu doslova ze dne na den. Městem se můžete vzdat po stopách císařů, najdete zde čtzři sochy - dvě Františka I., Josefa II. a Františka Josefa I. V muzeu se nachází sádrový odlitek sedící císařovny Alžběty přezdívané Sissi (originál se nachází v Bavorsku).

Znovuobjevení Komorní hůrky




Náhled tisku | Vytisknout stránku | Nahoru